„Sladkou chuť spojujeme s pocitem bezpečí,“ říká výživový poradce Petr Havlíček

Lidské chutě se v průběhu života mění. Co milujeme jako děti, v dospělosti neoceníme a naopak. Proč je dobré naslouchat chuťovým pohárkům, kdo nebo co stojí za naším mlsným jazýčkem? Zeptali jsme se Petra Havlíčka, výživového poradce a také dlouholetého arbitra firmy REJ.

Lidové povídačky říkají, že lidské chutě se mění jednou za 7 let. Je na tom něco pravdy?

Je pravdou, že naše vnímání chutí se v průběhu života mění. Ale že by se nám chutě obměňovaly pravidelně po sedmi letech, o tom bych dosti pochyboval.

Proč si tedy člověk jako dospělý nepochutná na jídle, které miloval jako dítě? Nebo naopak, jak se nejhorší pokrm našeho dětství změní v oblíbený oběd?

V raném dětství máme velmi neopotřebované chuťové pohárky, a tedy i podstatně lépe vnímáme chuťové nuance. Proto máme „svoje“ jídla, zároveň ale mnoho jídel nejsme schopni pozřít. Nejpříjemnější je pro nás sladká chuť, na kterou jsme od malička zvyklí, mateřské mléko je totiž nasládlé. Naopak hořká chuť je nepřijatelná. A jak stárneme, překonáváme nedůvěru k určitým potravinám a ochutnáváme stále nová jídla. Mění se i naše chuťové preference. Od určitého věku, přibližně od 40 let, se zhoršuje i obnova opotřebených chuťových pohárků, takže mnohdy sníme i to, co bychom jako děti nikdy nepozřeli.

Je tedy přece jen možné ve změně našich chutí vysledovat nějaké pravidelné peripetie?

Neřekl bych, že se naše chutě mění s nějakou železnou pravidelností. Ale existuje celá řada faktorů, které je ovlivňují. Určitou roli hraje naše genetická dispozice. Podle některých genetiků se dělíme na nontastery, tastery a supertastery. Nontaster potřebuje výraznější chutě a nevadí mu ani chuť hořká, naopak supertaster vnímá daleko lépe chuťové nuance a hořká chuť mu je nepříjemná. Degustátoři se údajně rekrutují právě ze skupiny supertasterů.  Další výrazný vliv mají stravovací návyky v rodině, kde dítě vyrůstá. Mnohdy je toto nasměrování z dětství tak silné, že se v dospělosti jen obtížně mění.

Má s tím tedy co dělat také psychika?

Emoce jsou dalším faktorem. Už v raném dětství jsme si spojili sladkou chuť s pocitem bezpečí a klidu, protože kojení probíhá v matčině náručí. Zároveň ale sladká chuť, respektive cukr, zvyšuje produkci dopaminu, neurotransmiteru, jehož zvýšená hladina je spojena s pocitem uspokojení či výhry. Proto tak často utíkáme ke sladkým jídlům v situacích, kdy cítíme psychickou nepohodu. Na druhou stranu si můžeme vyprodukovat averzi k určitým, a to i oblíbeným jídlům, která konzumujeme v období nepohody, jak duševní, tak tělesné.

Nemůžeme tedy vynechat ani „tělesné pochody“, fyzický stav člověka…

Samostatnou kapitolou jsou hormonální změny. To se ovšem týká více žen než mužů. Typickým příkladem je vyhledávání energeticky bohatých jídel, tedy sladkých a tučných, v období před menstruací, kdy se ženský organismus mobilizuje a spotřebovává i více energie. I nemoc formuje naše stravování trochu jiným směrem, kdy třeba hůře cítíme jak chuť, tak i vůni jídla či špatně trávíme. Takže vidíte, že na naše chutě mají vliv naše geny, věk, výchova, psychika, prostředí, ve kterém se pohybujeme či různá onemocnění. A to nemluvíme o dalších vlivech, jako třeba o víře…

Když jsme tedy nakousli ty genderové rozdíly, dá se předpokládat, že se chutě vyvíjí jinak u žen i u mužů?

Přestože jsme všichni jeden druh, tedy Homo sapiens sapiens, člověk moudrý, přeci jen jsou mezi ženami a muži patrné určité rozdíly a nejen vizuální. A to se samozřejmě týká i stravování. Počínaje potřebným množstvím energie a živin, přes chuťové preference až po to, co má jídlo v daný moment komu přinést. Paušálně můžeme říci, že ženy se všeobecně o jídlo a jeho vliv na zdraví a kondici či postavu zajímají mnohem více než my, muži.

Jak moc má tedy člověk poslouchat své chutě? Má ve výživě velet intuice a potřeba těla, nebo rozum?

Pokud signálům svého těla rozumíme, pak bychom je měli vnímat. A pokud jim nerozumíme, je fajn si o tom promluvit s někým, kdo nám je dokáže rozumně vysvětlit. Například třeba to, že když si „tělo žádá“ čokoládu, tak to není o tom, že ji potřebuje, ale o tom, že potřebuje možná energii, možná pohlazení prostřednictvím dopaminu. Ale jsou i vážnější situace, například velmi podivné chutě v těhotenství, například na omítku, které mohou signalizovat zásadnější nedostatek některých minerálních látek. Anebo neustálá žízeň může signalizovat zásadní zdravotní problém, například cukrovku. Proto signály těla v žádném případě nepodceňujme.

Na sladké jsme v REJi specialisté. Vybrat si můžete z naší aktuální nabídky. Co třeba některý z polévaných perníků, nebo raději sušenky? Vyzkoušejte také kukuřičné křupky a nabídněte dětem sladké či slané příchutě.